Enšpígl chodil k smrti rád na posvícení.A čím větší vřava tam byla, tím víc se mu tam líbilo.Když se zase jednou vydal z posvícení na cestu domů, ztěškly mu nohy únavou.Najdu si klidné místečko a trošku se prospím, rozhodl se.Na louce za statkem objevil pár velikých včelých úlů. Podíval se, který je prázdný,vklouzl dovnitř a usnul jako brouk.Uprostřed noci se probudil. Nešeptá tu někdo nablízku? Enšpígl nastražil uši.,,Tak který úl vezmeme?'' řekl kdosi.,,Ten nejtěžší , samozdřejmě. Tam bude nejvíc medu!'' Aha, to budou určitě zloději včel!Potěžkávali jeden úl za druhým, až přišli k tomu, ve kterém si hověl Enšpígl. ,,Ha,to je ten správný!'' radovali se,když ho potěžkali.Naložili si ho na ramena a nesli ho pryč.Enšpígl byl celou dobu potichu jako myška,ale horečně přemýšlel,jak by těm dvěma udělal čáru přes rozpočet.Netrvalo dlouho a dostal nápad.když zloději ušli kus cesty,zatahal Enšpígl jednoho z nich za vlasy. ,Auvajs!Co blázníš?'' vyjekl ten zloděj. ,,Proč mě taháš za vlasy?'' ,,Já? Máš všech pět pohromadě? Jak bych tě mohl tahat za vlasymkdyž oběma rukama držím úl?'' obořil se na něho ten druhý.Enšpígl se jen usmíval pod vousy.Zdá se,že to klapne! Po chvíli popadl za vlasy druhého zloděje a pořádně zatahal . ,,Ty lháři falešná!'' zaječel zloděj.,,Tak ty budeš tvrdit,že já tě tahám za vlasy? Vždyť kudláš ty mě! '' Zloději si nadávali, proklínali jeden druhého, ale pokračovali v cestě.Za chvíli zatahal Engšpígl za vlasy zase toho prvního, a to tak silně ,že se ten nešťastník praštil hlavouo úl.,,No počkej!'' zařval,bolestí a vzteky celý bez sebe.pustil úl a vrhl se na svého kumpána. Ten svůj náklad taky pustil a už byli v sobě.Enšpígl vzal do zaječích. A protože nemohl najít cestu domů, rozhodl se, že půjde do světa: ,,Svět je přece plný hlupáků, ze kterých si můžu tropit blázny!''